je historické opevnení na skále nad pravým brehem Vltavy z10 st. Na jihozápadní strane dosahuje 42m a spadá prímo do Vltavy. Toto místo poskytuje i jeden z nejhezcích pohledu na Staré mesto s Hradcany a Vltavu a váže se k nemu rada povestí s pocátku ceských dejin. Nachází se zde krom hradeb a ruin pevnosti i významná Táborská brána z roku 1640, Rotunda sv. Martina, gotický kostel sv.Petra a Pavla a národní pohrebište významných osobností s hrobkama. Vyšehradský areál je národní kulturní památkou.

Hovorne Václavák, je pražské kulturní a obchodní centrum jenž bylo svedkem mnoha významných událostí. Ve skutecnosti to není námestí v pravém slova smyslu, nýbrž 682m dlouhý a 60m široký bulvár. Dominantou je Národní muzeum a jezdecká socha svatého Václava.
Václavské námestí se puvodne nazývalo Kon?sky trh a v roce 1848 dostalo, podle návrhu Karla Havlícka Borovského, jméno Svatováclavské námestí. Puvodne nevydláždené prostranství, kde se prodávalo všechno možné, dostalo dlažbu až v druhé polovine 19. století.
Puvodní rane baroktní jezdecký pomník sv. Václava z roku 1678 od Jana Jirího Bendla stál uprostred námestí a v roce 1879 byl premísten do Štulcových sadu na Vyšehrad kde je dodnes.
Nynejší jezdecká socha sv.Václava od Josefa Václava Myslbeka byla umístena na horní cást námestí, pred Národní muzeum, roku 1913 a je zdobena 4 sochami ceských svatých patronu : sv. Ludmily, sv. Anežky Ceské, sv. Prokopa a sv. Vojtecha. Podstavec sochy vytvoril architekt Alois Dryák a je na nem napsáno : “Svatý Václave, vévodo ceské zeme, kníže náš, nedej zahynout nám ni budoucím“.
10.dubna 1895 bylo námestí poprvé osvetleno elektrickým proudem.
Do roku 1927 existovalo námestí bez stredního pásu a v té dobe jezdily tramvaje po okrajových stranách námestí. V 60. letech 20. století zde dokonce jezdily i trolejbusy, které zde mely konecnou stanici.

Spojením nekolika osad vzniklo roku 1230 Vetší Mesto Pražské. Staromestská radnice vznikla vykoupením a propojením nekolika mešt?anských domu za Jana Lucemburského. Vež postavil Petr Parlér až za karla IV. Orloj umístený na vež roku 1490 je dílem mistra Mikuláše z Kadane. Mestský gotický chrám Panny Marie pred Týnem je po Svatovítské katedrále nejvýznamejší kostel. Je zde pohrben astronom Tycho de Brahe. Na Staromestském námestí je i unikátní gotický dum U Kamenného zvonu, puvodne soucást královského mestského paláce. Sousední palác Golz-Kinských je dílem K.I.Dientzenhofera stejne jako protejší kostel sv. Mikuláše. Rane gotický Anežský klášter nese jméno podle své zakladatelky, dcery krále Premysla Otakara II. V soucasnosti je zde obrazárna Národní galerie.

Karluv most je jeden z nejkrásnejších mostu na svete a patrí mezi nejvýznamejší ceské památky. Jeho gotická architektura s alejí barokních soch z konce 17 století, znázornující svetce, historické a biblické osobnosti, nemá ve svete obdoby. Karluv most je nejstarší stojící most pres reku Vltavu v Praze a jeho stavba byla pod záštitou Karla IV. dokoncena roku 1402. Praha se stala i díky kamennému mostu významnou zastávkou na evropských obchodních cestách.
Karluv most spojuje Staré Mesto s Malou Stranou a je oblíbeným místem poulicních umelcu. Je témer 10 metru široký a 516m dlouhý. Na obou stranách je opevnen vežemi – dvema Malostranskými a jednou Staromestskou, ta však nestojí na krajní opere mostu, jak je u mostních veží obvyklé, ale na prvním vnitrním pilíri. Staromestská opera mostu je dnes zabudována ve sklepích domu cp. 193.

V roce 1393 byl z Karlova mostu shozen do vody Jan Nepomucký, generální vikár, který odmítl ceskému králi Václavu IV.vyzradit zpovední tajemství královny Žofie.V polovine 18.století byl prohlášen za svatého.
Na zábradlí mostu, odkud byl svržen do vody, byl upevnen menší mosazný kríž s peti hvezdami(mezi sochou Jana Krtitele a sousoším sv.Norberta, Václava a Zikmunda).Podle povesti se tomu, kdo na kríž položí ruku tak, aby se každý prst dotýkal jedné z hvezd, splní jeho tajné prání. Také reliéfu na soše sv.Jana Nepomuckého se lidé dotýkají pro štestí

Tehdejší hradište založil kolem roku 880 kníže Borivoj z rodu Premyslovcu.
Pražský hrad byl budován více než 1000 let a postupnými prístavbami a úpravami vznikl z hradu jeden z nejvetších hradních komplexu na svete. V jeho zdech se odehrávaly události významné pro celou zem. Soucástí hradu je Katedrála svatého Víta, kde jsou napríklad uloženy ceské korunovacní klenoty nebo pochováni mnozí ceští vládci.
Od 10. století byl Pražský hrad nejen sídlem panovníku, ale také nejvyššího predstavitele církve, pražského biskupa. Také první klášter v Cechách byl založen na Pražském hrade, pri kostele svatého Jirí pro reholi benediktýnek.
V hlavním hradním kostele, jímž byla od 11. století bazilika svatého Víta postavená v míste puvodní rotundy, byly uchovávány relikvie svetcu, zemských patronu: svatého Víta, Václava a Vojtecha. Klášter kostela pražského byl od 10. století významnou vzdelávací a kulturní institucí.

Je nejvýznamejší ceskou muzejní institucí a dnes je složeno ze dvou budov, z historické a moderní.
Muzeum bylo založeno roku 1818 pod názvem Vlastenecké muzeum v Cechách. Od roku 1848 neslo název Ceské muzeum,v období let 1854-1919 pak Muzeum Království ceského.
Pred postavením nové budovy, sídlilo muzeum provizorne jedrív ve Šternberském paláci (1821-1846) a pak v Nostickém paláci (1846-1892).
Novorenesancní stavba dle návrhu arch. Josefa Schulze s centrálním prostorem Panteonu, byla postavena v letech 1885-1891. Muzeum bylo otevreno verejnosti 18. 5. 1891. a najdete tam praveké dejiny Cech, Moravy a Slovenska, sbírky mineralogické a potrologické, sbírky paleontologické, sbírky zoologické dále antopologii a kostry savcu a samozdrejme aktuální výstavy.

Nejstarší cást nové, moderní, budovy Národního muzea, projektovaná Jaroslavem Rösslerem, byla dostavena v roce 1938 a sloužila jako Pražská burza penežní a zbožní. V letech 1945-1946 zde sídlil parlament. V roce 1964 byl zpracován první návrh prestavby budovy, na kterém se podíleli architekti Karel Prager, Jirí Kaderábek a Jirí Albrecht.
Ke stávajícímu objektu Pražské burzy byla provedena prístavba a zároven byla vztycena unikátní nadstavba. Ta je rešena v ocelovém svarovaném nosníku – mostní konstrukci a oznacuje se jako Vierendeelova konstrukce podle belgického inženýra Arthura Vierendeela.
V budove také sídlilo Federální shromáždení a po nem Rádio Svobodná Evropa.

Rozsáhlý areál Klementina se nachází kousek od Karlova mostu na Mariánském námestí, prímo v centru historické cásti Prahy. Klementinum bylo vybudováno na ploše dvou hektaru a je jedním z nejvetších stavebních komplexu v Evrope. Bylo vystaveno jezuity v letech 1653-1726, na míste kláštera dominikánu, kterí se zde udadili v roce 1227 pri kostele sv. Klimenta a který jezuité po nich prevzali. Rozsáhlý komplex obsahoval ucebny a sály, provoz tiskárny(jedné z významných a nejvetších své doby), hospodárské budovy, prostory pro ubytování, budovy pro cla a kostely sv. Salvatora , sv. Kimenta, Valašskou kaply Nanebevzetí Panny Marie, dále kaple sv. Eligia a sv. J. Nepomuckého a Zrcadlovou kapli usporádaných kolem zelených ploch nádvorí.
K nejatraktivnejším bodum pri prohlídkách Klementina patrí Astronomická vež, vysoká 68m, z níž je nádherný výhled na historické centrum Prahy, Zrcadlová kaple s bohate rešeným interiérem a osazením zrcadel, které nemá v Cechách obdoby a Barokní knihovní sál s prekrásnou freskovou výzdobou a nekolika historicky cennými velikými glóby.

Novorenesancní budova divadla od Josefa Zítka je jednou z nejvýznamejších staveb v zemi jak z hlediska obecne národnekulturního, historického, tak i z hlediska ciste architektonického.

16. kvetna 1868 se splnil sen ceských vlastencu. V Prozatimním divadle ( zahájení stavby roku 1858, slavnostne otevreno 1862 ) bylo pokládání základního kamene Národního divadla, teda spýše kamenu - z Radhošte, Rípu, Žižkova a Blaníku, a to za veliké úcasti lidu ( až 150 000). Slavnost probehla premiérou Smetanovy Dalibory.

Stavba Národního divadla trvala úmerne dlouho k monumentálnosti budovy i k obtížím, jež zpusobovaly zvýšené náklady na ni v prubehu stavby. Zítkuv projekt právedel od roku 1874 stavitel František Havel a sochari Uzel a Wildt. Budování bylo z domácích materiálu a domácími silami.Na výtvarné výzdobe divadla se podíleli zejména Mikoláš Aleš, Josef Václav Myslbek, Václav Brožík, Bohuslav Schnirch a Julius Marák.
Národní divadlo bylo slavnostne otevreno 11. cervna 1881 premiérou Smetanovy Libuše na pocest návštevy korunního prince Rudolfa a za úcasti pouze vybraných hostu. Prvním reditelem divadla byl jmenován operní zpevák a pedagog Jan Nepomuk Maýr

Nad hledištem visí dve tuny težký lustr o šírce 3 metry a délce 5,5 metru, který má 260 lampicek. Opravuje se v pudním prostoru, kam se dle potreby vysune. Mezi jevištem a hledištem jsou 3 opony. Železná opona pro prípad požáru, druhá opona namalována
Vojtechem Hynaisem oslavuje obetavost ceského národa pri budování Národního divadla a tretí opona je cervená, sametová a roztahuje se rucne. Nad oponami lze spatrit nápis „Národ sobe“, který vystihuje spolu s Hynaisovou oponou obcany, kterí darovali peníze na výstavbu budovy. Nad oponou se také nachází plastická Štyrchova figurální sbírka.

12.srpna 1881 došlo k požáru. Tato „celonárodní katastrofa“ vyvolala obrovské odhodlání pro nové sbírky: za 47 dní byl vybrán million zlatých. Na sbírku prispelo celkem 45 % lidí z Prahy. Budovu po požáru dokoncil prof.arch. Josef Schulz. Obnovené divadlo bylo otevreno 18.listopadu 1883 opet predstavením Smetanovy Libuše.

Letohrádek Hvezda s rozlehlou oborou je renesancní dvoupatrový letohrádek na unikátním pudorysu šesticípé hvezdy s bohatou štukovou výzdobou a expozicí o bitve na Bílé hore, jenž byla svedená práve kousek od obory, v nedeli 8.listopadu 1620 a byla rozhodující bitvou tricetileté války.

Soucástí Starého Mesta je i proslulé pražské Židovské Mesto, nejmenší katastrální území Prahy o rozloze 8,81 ha. Bylo pojmenováno po Josefu II.,synu Marie Terezie, který se po reformách v roce 1781 zasloužil o zrovnoprávnení židovského obyvatelstva. Predtím se Židovskému mestu ríkalo Židovské ghetto. Z historické zástavby však zustala pouze radnice, šest synagog a židovský hrbitov založený v první polovine 15. století

Židovská radnice z období renesance je zvláštní svými hodinami s hebrejskými císlicemi a rucickami jdoucímí v opacném smeru. Dnes je radnice hlavním sídlem Židovské obce.

Staronová synagoga

v Maiselové ulici je jedna z nejstarších dochovaných synagog v Evrope a také nejstarší dochovanou stavbou Josefova. Byla vybudována ke konci 13. století jako prostá dvoulodní gotická stavba. Nicméne soucasný vzhled synagogy je výsledkem novogotické prestavby provedené dle projektu architekta Josefa Mockera v 80. letech 19. století. Dosud se zde konají bohoslužby.

Dalšími dochovanými synagogi jsou Pinkasova synagoga z roku 1535, Vysoká synagoga z roku 1577, Španelská synagoga v maurském slohu z roku 1868 a Maiselova synagoga založená roku 1590 jako rodiná synagoga puvodne v pozdne renesancním slohu jenž získala v letech 1893-1905 novogotickou prestavbu. Je zde umístena expozice Židovského muzea venovaná historii Židu v Cechách a na Morave.

Tato hodinová vež se svetoznámou zvonkohrou byla vystavena jako poutní místo a nachází se pri Kostele Narození Páne v Praze na Hradcanech. Zacala se stavet v roce 1626 a byla vysvecena 25. brezna 1631. Tato stavba byla financována hrabenkou Katerinou z Lobkovic a byla navržena italským architektem Giovanni Orsim. V loretánské domku je uvnitr pravdepodobne nekolik trámu a cihel, které pocházejí prímo z italské Lorety. Chýše byla puvodne malovaná, až pozdeji byla vyzdobena sochami starozákonních proroku a výjevy ze života Panny Marie Loretánské. Pocátkem 18. století byla Svatá chýše obehnána barokním prucelím, pod dohledem architektu Kryštofa Dientzenhofera.

Zvonkohra se poprvé rozeznela 15. srpna 1695 a v soucasnosti se mužeme každou hodinu zaposlouchat do jejích tónu. Jedná se o nejvetší zvonkohru, kterou sestavil v roce 1694 hodinár Petr Neumann ze triceti zvonu a zvonku ulitých v Amsterdamu a umístil do prucelí na hodinové veži. Na zvonkohru prý kdysi hrával ceský písnickár a hudební skladatel pan Karel Hašler, k pražské loretánské zvonkohre se tradují i nekteré historickými prameny neoverené staropražské povesti ci legendy.

Základním prvkem lorety je svatá chýše, která mela podobu malé stavby a podle legend mela pripomínat domek, ve kterém žila Panna Marie v Nazaretu.
V soucasné dobe je zde prekrásná sbírka liturgických predmetu, hlavne monstrancí.







O Loretu i o poutníky od založení místa pecují reholníci Rádu menších bratrí kapucínu (OFMCap.), jejichž klášter s kostelem P. Marie Andelské je v sousedství.

Jeden z nejkásnejších baroktních zámku ze 17. století v Cechách se nachází na Praze 6 v Troji v bezprostrední blízkosti Vltavy.
Zámek vybudoval v letech 1679–1685 hrabe Václav Vojtech ze Šternberka jako své letní sídlo
V roce 1685 byla založena prilehlá zahrada a roku 1697 byla postavena terasa a hospodárské budovy v okolí zámku. Po rodu Šternberku zakoupila zámek pro ústav šlechticen Marie Terezie a sama tu také nekolikrát pobývala. Poslední soukromý majitel, statkár Alois Svoboda, který v roce 1922 venoval zámek státu.

Hlavní sál zámku zaujme rozsáhlou freskovou výzdobou na téma vítezství Habsburku nad Turky u Vídne a vede z nej velkolepé dvojramenné schodište vyzdobené sochami prímo do rozsáhlého a pekne udržovaného francouzského parku s terakotovými vázami.
K zámku patrí rozsáhla zahrada, zdobená fontány a terakotovými vázemi.
V areálu zámku se nachází i nekolik hospodárských stavení s konírnou a vinotéka inspirovaná prilehlou vinicí svaté Kláry.

Staromestská radnice v Praze byla jako první radnice v Cechách založena roku 1338 na základe privilegia udeleného staromestským meštanum králem Janem Lucemburským.
Tento rane gotický dum, jenž získali meštané z majetku bohatého kupce Wolfina od Kamene, byl postupne vytváren komplexem nekolika domu priléhajících ke Staromestskému námestí a to postupne pripojovaných do jednoho celku pro potreby správy Starého Mesta pražského.

Dominantou Wolflinova domu byla mohutná hranolovitá vež, zvýšená v roce 1364. V této veži vybudovala roku 1381 stavební hut Petra Parlére gotickou radnicní kapli. Na pocátku 15. století stejná hut pripojila k jižní stene veže stavbu Staromestského orloje.



Po roce 1360 byl na západní strane prvního domu pristaven druhý dum, ve kterém byla zrízena radní sín. Tato sín s dreveným gotickým stropem dodnes slouží jako oblíbené místo svatebních obradu. V roce 1458 pražští konšelé prikoupili tretí dum kožešníka Mikše vystavený na románských základech.

V letech 1805–1807 byly na vrchol veže umísteny nové hodiny a pristaven ochoz.

Další dum „U kohouta“ byl k radnici pripojen v letech 1830–1834. V tomto období bylo k radnici pripojeno i východní krídlo sloužící radnici postupne již od 14. století. Domy východního krídla však byly záhy zbourány a na jejich míste v letech 1838–1848 vystaveli vídenští architekti Petr Nobile a Pavel Sprenger neogotické krídlo. Roku 1880 byl architektem Baumem novorenesancne prestaven Mikšuv dum.

Rozhodne by jste si nemeli nechat ujít výstup na vež, ze které je nádherný výhled na celé námestí z ptací perspektivy obklopující malebné stríšky pražských domu.

Malostranské mostecké veže jsou dve stylove odlišné nestejne vysoké veže, propojené branou, tvorící vstup z Karlova mostu na Malou Stranu na královské ceste.
Nižší Juditina vež, je románská hranolová vež, která byla puvodne soucástí opevnení podhradí z 1. pol. 12. stol. a bránila vstup z nekdejšího dreveného mostu. Pozdeji byla zapojena do opevnení Juditina mostu a nakonec Karlova mostu. Její dnešní zevní podoba je výsledkem renesancní úpravy z r. 1591 .

Vyšší Malostranská mostecká vež byla postavena po r. 1464 z podnetu krále Jirího z Podebrad na míste starší románské veže. Její pozdne gotická architektura navazuje na Parlérovu Staromestskou mosteckou vež.

Mezi obema Malostranskými mosteckými vežemi je vestavená gotická brána s cimburím.
Bránu tvorí dva lomené oblouky a v minulosti byla uzavíratelná dubovými vraty a železnou mríží. Na strane k mostu je za cimburím pruchod spojující obe veže. Na cimburi jsou znaky s ríšskou orlicí, ceským lvem a znak Horní Lužice, pod nimi pak znaky Starého Mesta a Malé Strany.

V roce 1517 byla na Juditine veži vystavena utatá hlava loupeživého rytíre Jindricha z Bohnic, zvaného Bohnicka. Sto let na to byly na protejším brehu na ochozu Staromestské mostecké veže

Královská cesta je hlavní historická trasa centrem Prahy, po které projíždeli nastávající ceští králové ke korunovaci. Trasa zacínala v Králove dvore na Starém Meste, nekdejším meštanském sídle ceských králu u dnešní Prašné brány (na míste dnešního Obecního domu). Pokracuje Celetnou ulicí, pres Staromestské námestí kolem Staromestské radnice, od ní pres Malé námestí, Karlovou ulicí kolem Klementina, pres Križovnické námestí pod Staromestskou mosteckou vež po Karlove moste pod Malostranskou mosteckou vež, dále ulicí Mosteckou na Malostranské námestí, ulicemi Nerudovovou a ulicí Ke Hradu (dríve pres Pohorelec) a pres Hradcanské námestí na Pražský hrad do katedrály svatého Víta. V dnešní podobe se ustálila v 17. století. Do 17. století vedla trasa pres Úvoz na Pohorelec, protože ješte neexistovala dnešní ulice Ke Hradu.


Jako první projel korunovacní cestu roku 1438 Albrecht II. Habsburský, jako poslední rakouský císar Ferdinand V. Dobrotivý roku 1836. Trasou slavnostne projíždeli i významní poslové a hosté z cizích zemí, projíždely zde pruvody k uložení ostatku habsburských panovníku atd., v roce 1729 pruvod ke slavnosti svatorecení Jana Nepomuckého. Trasa bývala vyzdobena, po ceste se pruvod zastavoval a setkával se zástupci cechu, škol, církevních rádu, vojska, zástupcu všech pražských radnic a dalších skupin, cestu doprovázaly zvuky zvonu, hudba, zpev, výstrely z del.

Zrícenina hradu Okor se nachází pouhých 11km severozápadne od Prahy v západní cásti stejnojmenné obce Okor. Hrad byl postaven v údolí na skalce obtékané Zákoleckým potokem roku 1359 pro bohatého meštana Starého Mesta pražského Františka Rokycanského. Rodina Rokycanských zde žila 50 let, pak se hrad dostal do držení jiných meštanu z Prahy. V roce 1421 se hradu bez boje zmocnili husité. Jezuité z jezuitské koleje sv. Klimenta, kterí se stali po tricetileté válce novými majiteli, hrad upravili, ale v roce 1773 po zrušení rádu papežem Klementem XIV. dal správce hradu strhnout strechy a materiál rozprodal. Kolem roku 1800 se zrítila polovina velké veže. V 19. století byla na hradu nouzová obydlí chudiny. D nešní dobe se v letních mesících v prostorách zríceniny konají predstavení rytírských sdružení a na louce u zríceniny hradu se porádájí každým rokem hudební festivaly.

Stredoveký hrad Karlštejn je významnou národní kulturní památkou nacházející se 30 km jihozápadne od Prahy clenící se nad vinicemi a hlubokými, listnatými lesy. Základní kámen byl položen 9. cervna 1348 Karlem IV. kvuli ochrane ríšských korunovacních klenotu a svatých ostatku, pozdeji zde byly uchovávány ceské korunovacní klenoty. Výzdoba kaple sv. Kríže ve Velké veži je ukázkou vyspelého gotického malírství. Hrad stojí na vápencové skalní ostrožne 316 m n. m. a skládá se z nekolika samostatne opevnených cástí. Hlavními cástmi hradu jsou studnicní vež, budova purkrabství, Hodinová vež, císarský palác, Mariánská vež a Velká vež. Jednotlivé architektonické prvky hradu jsou stupnovite usporádány podle významu, který jim Karel IV. prikládal, pricemž nejvýše je položena Velká vež. Zajímavostí je hradní studna hluboká 80 metru. Nemá vlastní pramen, voda se privádela štolou z Budnanského potoka, tekoucího pod hradem. Zarízení na vytahování a spouštení okovu tvorí kolo, v nemž šlapali lidé a uvádeli je do pohybu.

Zoologická zahrada hlavního mesta Prahy se nachází v dolní cásti pražské Troje. Otevrena byla roku 1931 a od svého založení se podílí na záchrane mnoha ohrožených živocišných druhu. Jedná se o vysoce moderní zahradu, která ukazuje zvírata v podmínkách, které se co nejvíce blíží jejich prirozenému prostredí. Zologická zahrada se rozkládá na 60 hektarech. V soucasné dobe se muže pochlubit s 670 druhy a témer s 5 tisíci jedinci. Zologická zahrada má otevreno denne od 9 hodin a to i o víkendech a svátcích. Najdete zde 10 pavilonu, 150 expozic, 2 restaurace, 7 obcerstvení, lanovou dráhu, vlácek i další atrakce pro deti i dospelé. Zahrada nabízí svým návštevníkum komentovaná krmení zvírat a pruvodce po celé ZOO. Ve vybraných mesících umožnuje atraktivní nocní prohlídku. Pražská zologická zahrada byla magazínem Forbes vyhlášena jako sedmá nejlepší Zoo na svete.